Nové album
This House Is Not For Sale
(4.11.2016)
koupit album
recenze
texty písní


2003-05-25, Německo, Erfurt #2


         Koncert v ERFURTU (25.5.2003) byl nejen mým prvním velkým koncertem skupiny BON JOVI, ale i koncertem vůbec. BON JOVI poslouchám od začátku roku 2001. A BOUNCE TOUR 2003 jsem si opravdu nechtěl nechat ujít.

     V časopise SPARK jsem objevil plzeňskou agenturu OZZY A POTKAN, která vozí fanoušky na koncerty v blízkém zahraničí.Pomocí e-mailu jsem se s nimi domluvil a koncert si zaplatil. Pak už zbývalo jen (asi 2 měsíce) čekat na svoje první setkání s BON JOVI. Čekání bylo dlouhé, ale nakonec jsem se dočkal.

     Koncert byl v neděli. Na cestu do Plzně (odtud vyrážel zájezd s agenturou OZZY A POTKAN do německého Erfurtu) jsem se vydal asi ve 20:00 v sobotu. Po příjezdu do Plzně (kolem 6:30) a nalezení místa srazu účastníků zájezdu jsem byl nucen čekat až do 10:00 kdy zájezd vyjížděl. Kolem 9:20 se začaly shromažďovat fanoušci BON JOVI a kolem 10:00 jsme byly už na cestě. Po cestě jsem poznal a blíže se seznámil s fanoušky, které jsem do té doby znal jen pomocí internetu. Po asi šestihodinové cestě jsme dorazili do ERFURTU. Po nalezení stadionu (což dalo organizátorům zájezdu trochu zabrat) jsme se vrhli přímo k bráně stadionu. Bylo tady opravdu hodně fanoušků, kteří netrpělivě čekali na vpuštění do stadionu. Po asi půlhodině čekání se brána otevřela a fanoušci se pomalu začali hrnout dovnitř. Když jsem přišel na stadion pořád jsem nevěřil, že uvidím BON JOVI. Na stadioně jsme si (se spolucestujícími fanoušky) našli místo asi 30 až 35m od pódia. Na stadion se pomalu scházeli i ostatní fanoušci a začaly se plnit i tribuny.

     Když přišla předkapela stadion byl už plný. Předkapela byla skupina LIVE, která naštěstí odehnala déšť (v půlce jejího vystoupení začalo mírně krápat). Skupina LIVE zahrála asi 8 písní, které mě celkem zaujali, ale nemyslím si, že by nějak zahřáli publikum. LIVE tvořili 4 muzikanti: zpěvák, kytarista, baskytarista a bubeník. Nejvíc mě svou živostí a umem zaujal kytarista (chlapík s krátkým pankáčem na hlavě). Po odzpívání svých songů se na podiu sběhl asi 20 až 30 členný hlouček zvukařů a pomocníků, kteří odkrývali zaplachtované nástroje skupiny BON JOVI, odklízeli nástroje předkapely LIVE a prováděli poslední úpravy na pódiu, světlech a dalších efektech. Asi po 25 min. se hlouček zvukařů pomalu vytratil a show mohla začít.

     Když diváci zpozorovali, že pódium je prázdné a že hudba z repráků přestala hrát. Rozhostilo se stadionem ticho a vzrušení začalo vstoupat. Najednou na postraní tribuně začali lidé křičet. Vypadalo to jako by za pódiem viděli nějakou z očekávaných hvězd. Pak se zase stadion trochu ztišil ALE TO BYLO NAPOSLED. Začala se rozsvicet nějaká světla a v reprácích se ozvalo jaké-si INTRO. Součastně vběhl na pódium klávesista DAVID BRYAN, jeho následoval bubeník TICO TORRES a basák HUGH McDONALD. Po pár vteřinách přišel i kytarista RICHIE SAMBORA. To už byly diváci ve varu, začali zvedat ruce a křičet... . Ale u bílé tyče s mikrofónem pořád nikdo. Diváci byly čím dál hlasitější a nervóznější. A najednou se z po za bubenické sestavy mihla vzduchem hříva hnědých vlasů a přicházel sám velký JON BON JOVI.

     Cestou k mikrofónu na sebe hodil elektrickou kytaru, ztichlo původní INTRO a aniž by pozdravil, třísknu do kytary, RICHIE se k němu okamžitě přidal. Tico rozžhavil bubny a koncert začal songem BOUNCE. Po famózně odeřvaném konci (diváky i JONEM) se JON usmál, ale aniž by stačil něco říct, rozjel se jeden z megahitů skupiny YOU GIVE LOVE A BAD NAME při kterém JON nechal poslední refrém zazpívat publiku. Při kytarovém sóle začali diváci nadšeně řvát a pískat (což se stalo pravidlem pro každou další písničku). Po kytarovém sóle si TICO vždycky před úhozem na buben otočil ve vzduchu paličku kolem ruky (však víte co myslím). Po skončení songu který měl opět famózní ohlas publika přistoupil JON k mikrofónu, pozdravil diváky a přivítal město ERFURT. A pak přišlo (teda aspoň pro mě) jedno z největších překvapení večera. A tím byla živá a veselá písnička WILD IN THE STREETS. Jejíž refrén se objevil v ústech snad každého fanouška. Písnička byla ozdobena parádním kytarovým sólem, při kterém se RICHIE tvářil jako by to sólo tahal přímo ze sebe. Po skončení se kapela zastavila aby si vychutnala řev fanoušků. Pak si přiložil JON mikrofon k ústům a začal (úplně sám bez hudby) zpívat. Podle textu všichni pochopili, že jde o LIVIN´ ON A PRAYER. JON dozpíval až před refrén a pak jen s pozvednutým mikrofonem ukázal na diváky, kteří okamžitě začali refrén zpívat. A až pak se rozjela celá písnička LIVIN´ ON A PRAYER. jejíž 3. refrén patřil opět fanouškům (i s JONEM samozřejmě). Konec byl ještě obohacen vymyšlenými melodiemi, které JON předzpívával publiku. Po této stadionové hymně JON prohlásil jen Thank you. Na to se stadionem začali prohánět, kuželovitě svítící, zelená světla a začal největší hit nové desky EVERYDAY. Při němž se na obrazovce (skládala se z 6 malých obrazovek, které se jednou za čas sjeli v jednu velkou, jinak různě jezdili po stěně pódia) střídali se záběry publika a hlavně skupiny i různé sestřihy klipu EVERYDAY. Kytarové sólo mělo opět velký úspěch. Po posledním výkřiku slova EVERYDAY (fanoušky a JONEM) se JON usmál u mikrofonu jako na konci videoklipu. Na celé kapele byla znát radost z úspěchu nové hudby.

     Sotva se dav uklidnil, rozjeli se DAVIDOVI klávesy a stadionem, kromě posledního hitu zazněl i ten úplně první: RUNAWAY. Opět nezůstal ani jeden fanoušek mlčet a nikdo nenechal ruce u těla. Na konce JON poděkoval. Ale to už přišla řada na HUGHA ke kterému se hned přidal TICO a rozjeli tak spolu další megahit kapely KEEP THE FAITH. Uprostřed písničky po kytarovém sóle se projevil herecký um JONA, který v jednu chvíli málem ležel na zemi, zpíval cosi mimo text a po celou dobu měl zavřené oči. Celý herecký výkon trval asi 2 a půl min. a pak mohl song pokračovat dál. Při výkřicích HEJ divákům vystřelovali ruce nahoru jako na povel. Písnička patřila mezi nejdelší z celého koncertu.

     A pak se to stalo: Světla zhasla a stadion setměl. Hráči si vyměnili nástroje. JON položil paličky (s boulemi na konci, ve kterých byl písek nebo co. nevím jak se to jmenuje. Použil je při KEEP THE FAITH) a hodil na sebe akustickou kytaru. Pódium se rozsvítilo a RICHIE tam stál na kraji pódia s dvoukrkou kytarou jako král. Ve všech se nahromadilo nadšení, každý věděl, že přichází WANTED DEAD OR ALIVE. Při prvních dvou slokách (druhou zpívali fanoušci) měli fanoušci ruce nad hlavou a kývali s nimi ze strany na stranu (někteří měli v rukou zapalovače a prskavky) Pak vzal JON za RICHIEHO kytarové party. Ten odběhl kousek dozadu, někomu tam podal dvoukytaru a zpátky už se vracel s elektrickou kytarou. Po skončení kytarového partu JONA se rozjelo snad nejlepší kytarové sólo, které kdy BON JOVI složili. Kytarové sólo zaznamenalo ohromný úspěch u diváků. RICHIE se při něm zase tvářil jako by ho tahal ze sebe:-) Po skončení, když jsem se díval kolem sebe na ten řvoucí dav a nemohl jsem vyslovit ani hlásku, v jak moc velkém jsem byl šoku, jsem si uvědomil proč jsem sem vlastně jel. To se nedá popsat to se musí zažít.

     BON JOVI si jen narychlo upravili a vyměnili nástroje a už tu byl další hit (jeden z jejich nejveselejších) IN THESE ARMS. Opět s velmi poutavým kytarovým sólem.Pak se stadion opět setměl (kvůli výměně nástrojů). JON stál u mikrofonu zády k publiku. Zakřičel TWO - THREE - FOUR, prudce se obrátil, stadion se rozzářil, RICHIE už měl v ústech ten podivnej nástroj a ozvali se dva prudké úhozy TICA na bicí. Jak jinak než IT´S MY LIFE. Písnička jíž zná i ten nejméně znalý posluchač rockové hudby. Fanouškům vystřelili okamžitě ruce nad hlavu a při refrénu se celým stadionem neslo heslo IT´S MY LIFE. Při posledním výkřiku LIFE roztáhl JON prudce ruce. Po opravdu dlouhé odezvě publika již si skupina BON JOVI opět vychutnala přišel JON k mikrofonu a spustil HEY, MAN I´M ALIVE... . A stadionem se roznesla balada SOMEDAY I´ll BE SATURDAY NIGHT. Při níž měli fanoušci opět ruce nahoře (někteří se zapalovači) a kývali s nimi ze strany na stranu a nebo alespoň tleskali do rytmu. Na SOMEDAY IĹL BE SATURDAY NIGHT navázal hned TICO svými bicími a napojil tak další song JUST OLDER. Při němž byla reakce diváků stejná jako při písni předešlé. Před posledním refrénem JON zpíval pomalu a potichu jen za doprovodu DAVIDOVÝCH kláves a mírného RICHIEHO vybrnkávání. Pak přestal zpívat a mírně odstoupil od mikrofonu. Diváci začali nervóznět a vzrušení v nich opět vstoupalo. Začínali křičet a tleskat. JON zakroutil hlavou ze strany na stranu (jako že zpívat nebude), diváci začali tleskat a křičet ještě víc. JON se podíval na RICHIEHO, pokrčil rameny. Podíval se zpátky na diváky, usmál se a přistoupil k mikrofonu. Ale pořád mlčel. Ve fanoušcích už to vřelo jako před výbuchem, hluk se z nemožného zvýšil ještě asi 2x tolik. Z JONA vypadlo jen jeho uštěpačné CHA. A pak zpustil: I LIKE THE BED... a fanoušci zpívali s ním až do konce songu.

     Pak si JON vychutnal potlesk mezitím si RICHIE vyměnil kytaru. JON si taky došel pro kytaru, přistoupl k mikrofonu, párkrát přejel prudce po kytaře a začala singlová MISUNEDRSTOOD jeho procítěně zazpívaným začátkem: SHOULD I? COULD I? Při MISUNDERSTOOD všechna velká světla na pódiu zhasla a přes velkou pódiovou stěnu létaly malá světýlky připomínající hvězdy. Po skončení MISUNDERSTOOD představil JON RICHIEHO, který zazpíval jednu z největších balad skupiny BON JOVI I´LL BE THERE FOR YOU. Kytarové sólo této písničky protáhl asi o půlku. JON na celou tuto píseň odešel do zákulisí. Druhý hlas obstaral DAVID. Velká obrazovka na stěně se rozdělila na 6 malých. 5 z nich přenášeli dál dění na stadioně (kapelu a diváky) a na 6. uprostřed byl promítán vesmír s padajícími hvězdami. Fanoušci opět měli v rukou (tentokrát po celou dobu písničky) zapalovače a někteří i prskavky. Richieho sólové vystoupení stálo opravdu za to. Během své písničky několikrát zapojil i publikum. Po skončení I´LL BE THERE FOR YOU zazněl stadionem snad nejdelší ohlas koncertu, během kterého přišel JON ze zákulisí. Bylo na něm vidět, že je překvapen z RICHIEHO velkého úspěchu. Ještě jednou Richieho představil. Ten si sejmul z hlavy svůj klobouk a zhluboka se uklonil. To už měl JON ale v ruce akustickou kytaru a pro změnu zazněl megahit z jeho sólové desky BLAZE OF GLORY - musím říct, že BLAZE OF GLORY na živo stojí opravdu za to. Při tomhle songu se stěna zbarvila na žluto-oranžovo-červenou, připomínající oheň a od slunce zčervenalé skály. Jako ve videoklipu BLAZE OF GLORY. Při kytarovém sóle si RICHIE opět pohrál se svým nástrojem. A pak nástroje ztichly a JON zpíval jen za doprovodu TICOVÝCH bicí. Pak prudce zablikala světla (do rytmu bubnů) a JON zapojil do zpěvu i publikum. Písnička měla opravdu velký ohlas, který si pro změnu vychutnal JON. Pak už si ale RICHIE došel pro kytaru ve tvaru V a rozjel na ní drsné kytarové party,které byly hned následovány TICEM a basou HUGHA. A stadionem zaznělo HELLO... . Rozšlápla se pecka z nového alba HOOK ME UP. Celá kapela se při této písni tvářila opravdu drsně a působila drsným metalovým dojmem. Na stěně podia se opět sjeli obrazovky v jednu velkou. Na níž běžel film o palestinci, který našel vysílačku a s její pomocí se snaží dostat z obstřelovaného území. Lítají kolem něj bomby a on utíká. Najednou se zastaví, podívá se zamračeně na nebe a upustí vysílačku na zem. Tím film končí. JON při konci písničky roztáhl prudce ruce. Na což se stadionem ozval velký řev a potlesk. Tento výstup opravdu vtáhl diváky do děje filmu. JON opět poděkoval. Pak se otočil čelem ke skupině zařval TWO - THREE - FOUR a rozjel se hit z alba NEW JERSEY BORN TO BE MY BABY, při kterém vystřelili ruce divákům opět nahoru. Během songu si diváci užili ohromné kytarové sólo u kterého nechyběl JON, který se otočil zády k publiku a zakroutil svým pozadím. To pár fanynek nevydrželo a začalo pištět. Což, jak bylo vidět, dělalo JONOVI dobře. Na konci songu předzpívával JON melodii této písničky divákům. Vždy ji předzpíval a pak prudce namířil rudu s mikrofonem na diváky, kteří po něm s radostí opakovali. Pak přišla další veselá pecka, tentokrát pro změnu z alba KEEP THE FAITH jménem I´LL SLEEP WHEN I´M DEAD. Při jejímž začátku pomohli diváci skupině BON JOVI písničku pořádně roztleskat. Diváci se zapojovali i v refrénech a na konci zase (jako v předchozím songu) JON předzpívával melodii a publiku ji po něm opakovalo. Pak přišel poslední song koncertu (před přídavkem). Před tímto songem přistoupil JON k mikrofonu a řekl, že už půjdeme domů a dodal O.K.? Z publika se pochopitelně ozvala nespokojenost a JON na to zvedl ruce nad hlavu a začal hýbat prsty a mluvil k divákům ať zvednou ruce jako on. A pak se rozjel (do pětice z alba SLIPPERY WHEN WET) song RAISE YOUR HANDS. Při kterém ještě JON několikrát připomněl držení rukou nad hlavou. Po skončení ještě asi půl minuty běhal po pódiu a oznamoval, že odchází a pak i s kapelou odešel.

     Stadion setměl světelně ale nikoli hlasitostí. Davy křičely, tleskaly a snažily se zavolat znova skupinu na podium. Místama se nějaké skupinky snažili skandovat nějaké hesla (v němčině). Ale BON JOVI na sebe nenechali dlouho čekat a vrhli se na podium znovu (tentokrát v nových oblecích). Zaběhli si pro nástroje a zahráli píseň s názvem HEROES od DAVIDA BOWIEHO. Spousta fanoušků ji nezná (v četně mě) takže to byla spíše posluchačská záležitost. Pak zahráli další cover (tentokrát od Chucka Berryho a Beatles) Twist and Shout. Po odezvě publika se obrazovka na stěně rozdělila na 3 části. Na dvou z nich (krajních) běželi sestřihy a záznamy z událostí 11.9.2001 a uprostřed se promítalo dění na stadioně. Je tedy jasné, že šlo o píseň nejvíce poznamenanou událostmi 11.9.2001 UNDIVIDED. JON začal zpívat ONE FOR LOVE, ONE FOR TRUE, ONE FOR ME AND ONE FOR YOU - opravdu procítěně a pak až se rozjela celá píseň. Na obrazovce běžely sestřihy utíkajících lidí, oblaka dýmu, nešťastné a zoufalé tváře atd. Dále se v sestřihách objevoval afgánistánec, který měl v ruce zlatý prsten, prohlížel si ho a strachoval se z přicházející války. Diváci zpívali s JONEM ONE FOR LOVE, ONE FOR... . Na konci JON vážným hlasem poděkoval a pódium na jehož stěně kromě obrazovky běhala z leva do prava jména obětí terorismu zhaslo. Bylo chvíli ticho. Hráči si vyměnili nástroje a pak se rozjela veselá CAPTAIN CRUSH AND THE BEAUTY QUEEN FROM MARS. Tato veselá balada vyzvala fanoušky aby zvedli své ruce a kymáceli jimi ze strany na stranu. Když to páni z BON JOVI zpozorovali seskupili se všichni tři kytaristi (i HUGH McDONALD to jsem teda koukal, že se ten chlap taky někdy hne) a hráli a zároveň hýbali kytarami ze strany na stranu stejně jako diváci. JON opět pobavil fanynky svým zadečkem. Pak přišel čas na BAD MEDICINE. Tak tahle písnička mě v takovémhle živém znění opravdu zaujala. Na konci písničky zazpíval JON kousek refrénu a ukázal na diváky, ty zazpívali po něm, ale JONOVI se to asi nějak nelíbilo. Přišel k mikrofonu, udělal takové to gesto, že neslyší. Diváci zpívali dál ale on dělal, že mu to pořád nestačí. Odstoupil od mikrofonu a mávl obouma rukama na znamení ať jdeme k čertu. Chvíli nic a pak přišel zase k mikrofonu a povídá JEŠTĚ JEDNOU, JEDNOU, JENOM JEDNOU. Zazpíval a diváci se mohli přetrhnout aby zazpívali tak aby to upokojilo velkého JONA BON JOVIHO. Nakonec byl spokojen. Na BAD MEDICINE se ještě napojila rockenrolová SHOUT a koncert byl u konce. JON ještě představil členy bandu a pak se skupinka hochů z NEW JERSEY seskupila na kraji pódia a se spojenýma rukama se několikrát uklonila. A víc nic:-) Pak na obrazovce proběhl krátký (asi minutový) film ze soukromý členů skupiny.

     Snažil jsem se nějak se vymotat ze stadionu, koupil jsem si tričko a jel domů. A až v autobuse jsem si uvědomil, že za posledních 36 hodin jsem spal asi jednu hodinu a čeká mě dvanáctihodinová cesta domů. Koncert skončil asi v 23:00. V 0:30 jsem jel domů a v 13:00 jsem byl už doma. Byl jsem úplně DEAD ale SPOKOJENEJ.

     Ještě jsem zapomněl říct, že JON při některých písních běhal až na kraje pódia aby se ukázal taky divákům na tribunách. (pódium bylo asi 30m dlouhé - možná víc). Kolik přišlo lidí to nevím. Můj odhad je necelých 50 000. Tribuny měli kapacitu 20 000 a byly plné + diváci na ploše.

     Ještě se vrátím k oblečení: JON byl celý v černém. Měl džíny a bundu. Na boty jsem neviděl ale byly asi kožené (hnědé). Po převléknutí (před přídavkem na sebe hodil džínovou vestu. RICHIE měl na sobě kostým vojáka z 18.století a pak stříbrný oblek. TICO byl oblečen podobně jako JON a měl svojí černou čepičku otočenou s kšiltem do zadu. HUGH měl modré džíny, světlou košili a černé brýle (jak jinak:-)). A DAVID měl světlou volnou košili a černé kožené, rockerské kalhoty a boty.

KEEP THE FAITH FOREVER

autor(ka): Ondra (OndrejPojezdny@seznam.cz)

zpět na výběr recenzí



AKTUÁLNÍ NAHRÁVKY


Nové album

What About Now
(11.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní


Nové album

What About Now DELUXE
(11.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní



Nové album

What About Now DELUXE JAPAN
(13.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní

Nové album
Richie Sambora

Aftermath Of The Lowdown JAPAN
(12.09.2012)
koupit album
recenze
texty písní

Nové album
Richie Sambora

Aftermath Of The Lowdown EU
(25.09.2012)
koupit album
recenze
texty písní

Výběrové album

Greatest Hits CD
(8.11.2010)
koupit album
recenze
diskuse k albu
texty písní

Nová kniha

When We Were Beautiful
(3.11.2009)
koupit knihu
recenze

Nové DVD

Greatest Hits Video Collection
(29.10.2010)
koupit DVD
recenze


[CNW:Counter]








Podpořte web BonJovi.CZ libovolnou částkou.

bonjovi.cz

Všechna práva vyhrazena.
Copyright (c) 1999-2017 David Vostrý.