Nové album
This House Is Not For Sale
(4.11.2016)
koupit album
recenze
texty písní


2003-06-28, Anglie, Londýn


        Jako jedna z mala ceskych fans skupiny Bon Jovi jsem mela prilezitost navstivit jeji posledni evropsky koncert na turne Bounce 2003 v londynskem Hyde Park. Trosku jsem se bala reakce mistniho publika a doufala jsem, ze jindy konzervativni a nudni Anglicane alespon na chvilku odhodi vazne masky a budou se bavit. Nezvykle teple a slunecne pocasi vydrzelo po cely den a zprijemnilo bezmala dvaceti tisicum cekajicich fanousku dlouhe hodiny cekani. Jiz kolem dvanacte hodiny poledni se tvorily pred sedmi vstupnimi branami nekonecne zastupy nadsenych priznivcu teto kapely. Uderem ctvrte hodiny londynskeho casu se konecne brany otevrely. Po nutne prohlidce prirucnich batuzku, byli vpusteni prvni nedockavci. Kdyby je videli jejich ucitele telocviku, meli by jiste velkou radost, protoze jejich zaci urcite nikdy nezabehli “stovku” rychleji. Honem, dostat se co nejblize.
    Cele dalsi tri hodiny prichazelo stale vice lidi a park, jindy celkem klidny, se promenil v zivou lidskou masu, ktera se okamzite pri kazdem sebemensim pohybu na podiu stala bouri na mori. Da se ale rici, ze zdlouhave cekani pod palbou ostrych slunecnich paprsku prozilo publikum jinak celkem v klidu, kazdy zhavil telefon a posilal esemesky se vzkazy na sve operatory, ktere pote bezeli na obrazovce umistene na podiu. Celkova kapacita parku je +/- 80.000 lidi, konecny stav se ale pohyboval neco okolo 100.000 divaku, neuveritelne.

    V 18.45 mistniho casu se rozeznely prvni tony skladeb predskupiny Live, pri kterych byly zaroven vytahovany z davu prvni omdlevajici obeti vedra a dehydratace. Ac skupina hrala celkem melodicke a chytave songy, dostalo se na jeji adresu par celkem nevybiravych poznamek a dav nejak vyrazne nezareagoval a to ani tehdy, kdyz particka nekolikrat vyjadrila svuj dik skupine Bon Jovi. Pak tedy po petactyricetiminutovem vystoupeni uvolnili prostor hudebnim technikum, aby provedli posledni nezbytne upravy podia a zkousky velkoplosne obrazovky.

    Uderem devatenacte hodiny, ctyricatepate minuty, presne dle rozpisu, se nad davem fanousku rozburacely prvni akordy uvodni hitovky Bounce a zastup byl konecne na nohou. Vecne usmevavi chlapici z New Jersey nesetrili fanousky ani minutu a palili jednu bombu z posledniho alba Bounce za druhou. Jiz zminena velkoplosna obrazovka se postupne rozdelovala a zase seskupovla do jednoho celku tak, ze byli videt vsichni clenove kapely jednotlive, kazdy na jednom obrazu nebo ucelene, dohromady. Pri pomalem zapadu slunce byla scena jeste dosvetlovana desitkami reflektoru ruznych barev a musim uznat, ze vysledny efekt byl proste fantasticky.
    Jon se privital s fanousky vtipkovanim o nezvykle jasne obloze bez mraku a s neuveritelnou energii radil na podiu jako pominuty. Na radu prisly i starsi pecky jako je Runaway, Livin’ on a Prayer, In these arms a dalsi. Pote prevzal stafetu u mikrofonu Richie se srdecni zalezitosti I’ll be there for you. Slyset zpivat sto tisic srdci, pricemz si kazde z nich slova tehle pisne prisvojovalo, jednim hlasem, to je zazitek, pri kterem naskakuje husi kuze. Sice bylo publikum nejprve na chvilku zmatene a kazdy hledal Jona, ale pak se do vzduchu vznesly transparenty s hesly pro Richieho a objevily se i zapalovace. Jon zatim zmizel do zakulisi a hodil na sebe cervenou bundu, ve ktere byl alespon lepe videt nez v cerne.

    Po dvou hodinach vycerpavajiciho a strhujiciho predstaveni se Jon jednoduse rozloucil a cela skupina zmizela v zakulisi. Podium zhaslo, publikum ztichlo a ja mela pocit, ze proste necha Jona a spol klidne jen tak odejit, ze to vsem stacilo a snad se i rozejdou domu. Pak se ale z davu nahle nesmele ozvalo “we want more, we want more” a okamzite se rozjela lavina piskotu, potlesku a kriku volajici po pridavku.

    Ozvaly se akordy songu I got the girl a Jon se objevil na podiu v doprovodu trech malej holcicek, ktere mu delaly doprod a na povel zpivaly a tancily s nim. Na podiu take sedelo asi tak 20 lidi, kteri tam po celou dobu sledovali, co se deje, snad VIP hoste, ale moc jsem jim to teda nezavidela. Jon je vcelku ignoroval a vlastne jen jednou se k nim cilene otocil a venoval jim pozornost.

    A aby toho nebylo malo, Jon pripravil publiku dalsi prekvapeni v podobe pisnicky Lola v duetu s Craigem Davidem, jez rozpoutalo opravdu davove silenstvi. Craig zazaril ve snehove bile kosili a v te chvili nebylo cloveka, ktery by nezpival. Nasledovala pecka jmenem Born to be my baby a do ni vlozena Raise your hands. Nechybelo ani predstaveni vsech clenu skupiny pod Jonovou taktovkou, ikdyz v podstate zbytecne, kazdy je prece dobre zna.
    Jon ani potom nepolevil a ac viditelne unaveny, pustil se do songu Bad medicine a Capitan Crash… a ve stejnem tempu pokracoval s Twist and shout. Pote ochraptele oznamil, ze se kapela vraci zpatky domu za ocean, ze ma “nejake povinnosti” doma a kazdemu bylo tedy jasne, ze se blizi konec.
    Nastalo ticho, svetla zhasla. Bylo neco okolo ctvrt na jedenact, kdyz se na scene objevil nejprve jen Jon, a pak za doprovodu solove kytary v podani Richieho spolu zazpivali Never say good-bye. To uz byl ale uplne posledni pridavek. Chlapi se prisli rozloucit, rozdali vzdusne polibky , posledni zamavani a unavene, ale stastne usmevy a zmizeli do zakulisi.

    Hyde park obklopila naprosta tma, jen na obrazovce bezely scenky ze zakulisi a z nataceni. Kdyz jsem to sledovala, musim uznat, ze tyhle pani se opravdu nenudi a uzijou si legraci.
    Vtom se najedou ozvala ohlusujici rana a nebe se rozzarilo vsemi barvami. Nekolikaminutovy ohnostroj byl definitivni teckou za koncertni snurou po Evrope a koncert byl uz minulosti.

    Plna dojmu jsem si bohuzel vzapeti nechtene vyslechla rozhovor, ve kterem dva fanousci resili dilema, zda si dat druhy den k snidani toast nebo sandwich a hned jsem se vratila zpatky do drsne reality a vsichni okolo uz zase meli ten znudeny a klidny vyraz. Ale i tak se pro mne stal listek na Bon Jovi tim nejlepsim darkem k narozeninam a i Britove me nakonec presvedcili, ze i oni se alespon na chvilku bavit umi. Zkratka tahle banda zase ukazala, ze nejsou zadna “becka”, ze hudba pro ne znamena vsechno a ze dokazou vyburcovat i tak suchej narod, jakym Anglie proste je.

autor(ka): Petra (PetraPacikova@seznam.cz)

zpět na výběr recenzí



AKTUÁLNÍ NAHRÁVKY


Nové album

What About Now
(11.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní


Nové album

What About Now DELUXE
(11.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní



Nové album

What About Now DELUXE JAPAN
(13.3.2013)
koupit album
recenze
texty písní

Nové album
Richie Sambora

Aftermath Of The Lowdown JAPAN
(12.09.2012)
koupit album
recenze
texty písní

Nové album
Richie Sambora

Aftermath Of The Lowdown EU
(25.09.2012)
koupit album
recenze
texty písní

Výběrové album

Greatest Hits CD
(8.11.2010)
koupit album
recenze
diskuse k albu
texty písní

Nová kniha

When We Were Beautiful
(3.11.2009)
koupit knihu
recenze

Nové DVD

Greatest Hits Video Collection
(29.10.2010)
koupit DVD
recenze


[CNW:Counter]








Podpořte web BonJovi.CZ libovolnou částkou.

bonjovi.cz

Všechna práva vyhrazena.
Copyright (c) 1999-2017 David Vostrý.