recenze   koncert   setlist   galerie   video   tisk   diskuse
recenze pražského koncertu
 
 
 









   Při každém oznámení turné kapely Bon Jovi od roku 1993 jsem čekal, kdy se objeví „zastávka“ rockerů také u nás, abych na své oblíbence mohl zajít ve své domovině. Protože v roce 1993 se mi to nepovedlo a popravdě mě to ani nenapadlo, že bych jel ve 14 letech na rockovou kapelu do Prahy, abych viděl Bon Jovi naživo. V roce 2001 jsem při oznámení turné psal všem významným pořadatelům u nás. Mé bombardování pokračovalo v roce 2003 i 2005. Odpovědi stále stejné, velký honorář a bojácnost v duchu malé návštěvnosti. Nejzajímavější odpovědí byla ta, že v největší české agentuře Bon Jovi neposlouchají a v podstatě je moc nemají rádi, tak je ani zvát nechtějí. To byla tečka za mým plánem, pomoci mojí propagací kapele ke koncertu v ČR a od té doby jsem jim nepsal. Propagaci kapely Bon Jovi jsem ale zůstal věrný dále, čehož je důsledkem nejen web www.bonjovi.cz, ale i mini web o tomto druhém pražském koncertě.

   O to větší radost jsem měl, když po určitých náznacích jsem to viděl černé na bílém. Bon Jovi budou téměř po 20 letech v Praze. Pak už to šlo celkem rychle, ráno 5. 11. 2012 reportáž na ČT24 a ve stejnou dobu email od pořadatele s podrobnostmi. A propagace koncertu mohla začít :-) Ale to už se dostávám pomalu k tomu stěžejnímu v tomto textu. Druhý koncert kapely Bon Jovi se odehrál dne 24. 6. 2013 na stadionu fotbalového klubu Slávia Praha, tedy v Synot Tip Aréně.

   Koncert, který byl v rámci turné Because We Can k nové studiové nahrávce What About Now, provázela několik týdnů před koncertem předpověď, že by nemuselo vyjít počasí. O to víc mrzí, že tato předpověď vyšla a celý den byl opravdu promáčený a déšť vytrvalý. Kromě tradiční Bon Jovi show, kterou jsem do té doby zažil 16x, jsem se těšil také na novou stage, která měla mít podobu americké klasiky Buick Electra. Ačkoliv před tímto koncertem jsem byl již toto turné v Berlíně, tam ale nové pódium nemohlo díky umístění koncertu do přírodního amfiteátru být. Dle fotek a videí mělo být nové podium ohromné. A skutečně, stage zaujala snad každého návštěvníka koncertu. Osobně mi tento monument přišel obrovský, zejména z Diamond Circle, odkud jsme koncert sledovali. Zachytit osobní vzpomínku pomocí mobilu mi umožnila až jeho funkce panorama, bez které bych nebyl schopen celou stage ve své velikosti a šířce vůbec zachytit :-)

   Samotná stage byla řešena zajímavě. Kapela, v čele s frontmanem na nárazníku, byla před chladičem vozu, který tvořily obrazovky. Ty během koncertu vhodně svítily a blikaly. Nad tím byla rozměrná kapota vozu, která chránila kapelu také proti dešti. Až na samotného Jona, který měl svoji pozici na zmíněném nárazníku a i díky tomu si mohl vychutnat každou kapku deště tak jako publikum. Na každé straně vozu byly ohromné reflektory a kvalitní LCD panely, které dokázaly přenést každý detail ze stage i tomu nejvzdálenějšímu fanouškovi na druhé straně stadionu. To samozřejmě nebylo nic proti tomu, jaká obrazovka byla nad kapotou, na tu už musel vidět úplně každý. Tato část obrazovky byla také využívána na dokreslení iluze automobilu, kdy na ní bylo promítáno čelní sklo vozu. Díky velikosti byla stage stavěna 4 dny zhruba 250 členným personálem. Celkem má kapela 4 stejné stage, které vozí 6 desítek kamiónů, aby to vůbec mezi zastávkami kapely stihli vše postavit a připravit.

   To už ale fanoušci neměli možnost zastihnout, protože po otevření bran stadionu v 17 hodin bylo již vše připravené. Před ještě ne zcela naplněným stadionem započala předskakující skupina Support Lesbiens svoji 30 minutovou show. Ačkoliv dle jména se mělo jednat o známou kapelu, opak byl pravdou. Po vyhození kytaristy z kapely (který si stihl zaregistrovat jméno kapely), si musel najít nové muzikanty, kteří pod původním názvem nyní hrají. A tato partička se snažila rozžhavit fanoušky, než přijdou samotní Bon Jovi. Špatné to nicméně nebylo, ale nemám rád předkapely obecně, takže jsem se těšil, až jejich okénko skončí.

   Pár minut po 19 hodině už ale byli na scéně ti, na které čekal plný stadión fanoušků. Oficiálně nás bylo něco přes 27 000 se statusem vyprodáno. Stylovým začátkem byla i samotná úvodní píseň That's What The Water Made Me, která pochází z nové desky What About Now a patří dle mého názoru k těm nejlepším kouskům na desce. Vedle této písně našly své místo taky titulní What About Now, v přídavcích I'm With You a také Because We Can, pilotní singl tohoto alba, podle kterého je pojmenováno turné. Ta zněla naprosto skvěle živě a na to, že se jedná o novou píseň, byla sborově zpívána celým publikem. Je vidět, že kapela i po téměř 30 letech své působnosti dokáže napsat pořádnou stadionovou hymnu.

   V setlistu, který se svým obsahem můžeme směle zařadit mezi TOP 5 setlistů letošního turné, nesměly chybět ani osvědčené hity. Raise Your Hands, It´s My Life, You Give Love A Bad Name, Bad Medicine či Keep The Faith, to bylo to, nač čekala většina návštěvníků. Skalnější fanoušci se dočkali i raritních skladeb, takže jsme si na koncertu mohli vychutnat písně jako The Radio Saved My Life Tonight, Love´s The Only Rule či z nového alba zmíněné I'm With You.

   Překvapením byla také cover Shout, která byla toto turné zahrána v plné délce vůbec poprvé a pražský koncert až doteď je stále osamoceným místem, kde skladba zazněla. Ani ty největší hity nechyběly, takže v přídavcích jsme se dočkali jak písně Wanted Dead Or Alive, tak také hymny Living On A Prayer s akustickým úvodem.

   A co nějaká překvapení v přídavcích? Byla tam. A to píseň These Days, která byla připravena mezi možnostmi přídavků, a především závěrečná This Ain´t A Love Song, která v plánu možných přídavků nebyla, a byla dárkem pro pražský koncert. To byla tečka za tímto deštivým koncertem, který trval necelé dvě a půl hodiny. Tedy delší než koncerty americké, ale asi o 15 – 20 minut kratší než koncerty bez deště na stadionech.

   Mezi památné momenty se dá také zahrnout obří srdce, které bylo fanoušky z řad čtenářů bonjovi.cz připraveno a domluveno. To samotného Jona nadchlo tak, že okamžitě mával na svého dvorního fotografa Davida Bergmana, aby tento moment zachytil.

   Zvukově byl koncert velmi povedený, minimálně z Diamond Circle, a Jonův projev byl naprosto čistý a pěvecky jistý. Bavil přítomné nejen hudbou, ale také svým „nacvičeným“ a uvolněným vystupováním. Zbytek kapely Jona doplňoval nejen čistou hrou na nástroje, ale také vokálními linkami doprovázejícími řadu skladeb.

   Kaňkou na koncertě byla ale kromě špatného počasí také nepřítomnost hlavního kytaristy kapely - Richieho Sambory. Ten po první části turné z osobních důvodů vynechává probíhající sňůru. Naštěstí kapela má oporu v náhradníkovi Philu X (Kanaďan, Philip Theofilis Xenidis), který bravurně zaskakuje. Ale o to víc se můžeme těšit na příští turné, kde snad již Richieho Samboru uvidíme naživo. I když to místo s největší pravděpodobností nebude v Praze.

David Vostrý

 
 
 
 
 
 
 
 



 
 
 

bonjovi.cz

Všechna práva vyhrazena.
Copyright (c) 1999-2017 David Vostrý.